peníze

Jak proměnit hlínu ve zlato

Za dávných časů se slavní učenci i obyčejní lidé snažili přijít na způsob, jak vyrobit zlato. Usilovali o to dostat se ke vzácnému kovu a vyrobit ho z toho úplně bezcenného, co měli kolem sebe a měli toho dostatek – obyčejné hlíny.

Podobně tomu bylo i v jedné vzdálené zemi v daleké Asii. V té žila mladá žena, která velice milovala svého manžela. Jedna věc jí ale dělala velké starosti. Byl to právě její manžel, který propadl vidině bohatství a snažil se vyrobit zlato. Ovšem snaha byla zatím marná a peněz v rodině pomalu ubývalo. A jeho žena mu za to velice spílala.

Svěřila se tak svému otci a prosila ho, aby s tvrdohlavým manželem pohovořil. Ten své ustarané dceři slíbil pomoc a vydal se promluvit mladíkovi do duše.

Druhý den se ho muž ptal: „Slyšel jsem, že se snažíš proměnit hlínu ve zlato.“

„Dokážu to,“ pravil mladík, „jen potřebuju trochu času.“

„Já vím,“ odpověděl mu na to jeho tchán.

Mladý muž překvapeně vzhlédl…

„Víš, když jsem byl v tvém věku, taky jsem se snažil proměnit hlínu ve zlato.“

„Vážně?“ zeptal se mladík.

„A nejen to.. Po mnoha letech jsem přišel na to, jak to provést,“ prohlásil muž.

Jak? Prozraď mi, jak,“ dychtil mladý muž po tajemství.

Pak muž vyprávěl svému zeťovi o stříbrném prášku, který roste na hřbetu banánových listů. Semínka banánů se musí zasadit do země a zároveň se musí vyslovit slova zvláštního zaklínadla. Když rostliny vyrostou a dozrají, musí se stříbrný prášek ze zadní strany listů očistit a uložit.

„Kolik toho stříbrného prášku je potřeba?“ zeptal se mladík.

„Dvě libry,“ odvětil muž.

„Ale na to budou potřeba stovky banánovníků!“ zvolal na to jeho zeť.

„Bohužel,“ pravil muž, „proto mi dalo příliš mnoho práce to provést. Ale teď ti mohu půjčit peníze na pronájem půdy a nákup osiva.“

Za půjčku si tedy mladík pronajal velký pozemek a vyčistil půdu. Zasadil semena a přitom nad nimi vyslovil kouzelné zaklínadlo, které se naučil. Každý den mladík obcházel řady mladých rostlin. S velkou pečlivostí vytrhával plevel a chránil je před škůdci.

Když banánovníky vyrostly a dozrály, mladík jim ze zadní strany listů setřel kouzelný stříbrný prášek. Sesbírat se však dala jen hrstka. Musel koupit další půdu a vypěstovat více banánů. Trvalo to několik let, než se mu podařilo nasbírat dvě libry.

S velkou radostí běžel do domu svého tchána.

„Mám dost stříbrného prášku!“ volal.

„Skvělé,“ řekl na jeho tchán, „teď ti ukážu, jak proměnit hlínu ve zlato.“

„Ale nejdřív mi musíš přinést kbelík hlíny z banánové farmy. A musíš přivést i mou dceru.“

Mladík nechápal proč, ale běžel na farmu a nabral tady kbelík hlíny. Pak sehnal doma svou ženu a oba se vydali do domu starého muže.

Muž se nejprve zeptal své dcery: „Když tvůj muž schraňoval banánový prášek, co jsi s těmi banány dělala?“

Proč se ptáš, otče? Prodala jsem je,“ řekla, „díky tomu jsme mohli žít.“

„Ušetřila jsi nějaké peníze?“ zeptal se otec.

„Samozřejmě,“ odpověděla žena.

„Mohu se na ně podívat?“ zeptal se starý muž. Mladá žena a její manžel se na sebe rychle podívali… Jak zvláštní! Ale nakonec žena odešla domů a vrátila se zpět s velkým pytlem. Její otec viděl, že uvnitř jsou zlaté mince.

„Polož to na zem,“ řekl jí. Pak vzal kbelík s hlínou a vysypal ho na podlahu. Vzal i pytel a vysypal zlaté mince na hromádku vedle hlíny.

„Vidíš,“ řekl a obrátil se ke svému zeti, „proměnil jsi hlínu ve zlato,“

„Cože?“ nechápal mladík.

„Aha, už to chápu“, odvětila na to dcera. „Můj drahý,“ řekla a obrátila se na svého muže, „ty jsi obdělával hlínu a pak jsme prodali banány. Teď máme zlaté mince.“

„Ale to není to kouzlo, které jsem měl na mysli,“ namítl mladík. Mladá žena políbila svého manžela na tvář a usmála se.

„Tedy,“ řekl, „možná, že tady nějaké kouzlo opravdu je.“

„Vskutku,“ řekl její otec, „a teď pojďme jíst.“ A všichni tři usedli k dobré, chutné večeři.

Další články autora

- Advertisement -pr clanky

Mohlo by Vás zajímat